Transfer technologií je obecným označením pro přenos znalostí, poznatků, know-how a průmyslového vlastnictví souvisejícího s určitou technologií, který je obvykle uskutečňován mezi dvěma subjekty (poskytovatel a nabyvatel) za účelem umožnění následného výzkumu a vývoje konkrétních výrobků nebo služeb. Transfer technologií lze provést různými způsoby, nejčastěji je to licence, vědecko-výzkumná spolupráce, převod know-how, převod práv k průmyslovému vlastnictví atd.

Komercializace je proces, při kterém dochází k obchodnímu využití technologie a průmyslových práv s ní souvisejících, jejich ekonomickému zhodnocení na trhu a generování příjmů z takového využívání.

Licence představuje jeden z nejrozšířenějších způsobů komercializace a transferu technologie a průmyslového vlastnictví. Licenční smlouvou majitel průmyslového práva (např. patentu) poskytuje smluvnímu partnerovi (nabyvateli licence) oprávnění jeho právo využívat, a to v takovém časovém, územním a věcném rozsahu, jaký si strany sjednají, přičemž poskytovatel nepřevádí vlastnictví k danému patentu. Odměnou za poskytnutí takového oprávnění nabyvatel licence hradí majiteli průmyslového tzv. licenční poplatky, které může tvořit jednorázová částka, procentní podíl na zisku z prodeje produktu vyráběného na základě licencovaného práva, jiná majetková hodnota, nebo jejich kombinace.

Volba vhodné strategie při ochraně a komercializaci průmyslového vlastnictví je důležitým rozhodnutím, na kterém závisí budoucí technologický i komerční úspěch. Tuto strategii nelze paušálně definovat, protože vždy vychází z konkrétních okolností a liší se případ od případu. Při komercializaci vynálezů je v některých případech např. vhodnější zvolit širokou míru patentové ochrany a následně licencovat práva k patentům, jindy je výhodnější vynález utajovat a jednorázově ho převést ho jako know-how. Proto je nutné vždy vzít v úvahu všechny okolnosti daného případu, povahu technologie, stav trhu, potenciální konkurenci, očekávaný vývoj v dané oblasti, potřebu navazujícího výzkumu a vývoje, očekávané investice na vývoj konkrétního produktu atd.

Jakmile vzniknou práva k průmyslovému vlastnictví více subjektům, je vhodné upravit jejich vzájemná práva a povinnosti ve vztahu k danému statku tak, aby žádný ze spolumajitelů nebyl zkrácen na svých právech a zároveň aby spolumajitelé postupovali při jeho ochraně a využívání jednotně.